Dybbuk vydal knihu nápisů a básní, které zdobí restaurace a jídelny, ale zejména hajzlíky tamtéžv celé naší zemi. Jmenuje se Lidová tvořivost.
Nebo možná zdobívaly, protože jsme korektnější a nebo třeba korektnější bychom jenom být měli)
Nutno dodat, že autoři se podobné sběratelské a publikační činnosti nevěnují poprvé, což je vyčerpávajícím způsobem shrnuto tady: Jan Nejedlý je aktuálně nejvýraznějším českým sběratelem současných lidových průpovídek a humoru všeho druhu. Začalo to v roce 2014, když s ilustrátorem Jaromírem Plachým připravil pro jinak dosti estétské nakladatelství Meander soubor nespisovných, bizarních nebo rovnou neslušných dětských (a dětinských) říkanek a vtípků Mistr sportu skáče z dortu. Ukázalo se to jako atraktivní téma a oba autoři pro Meander připravili ještě dvé návazné knihy dětského humoru Malý humorista (2016) a Tři naháči na tryskáči (2019). Mezitím ale Nejedlý (ještě spolu s Jakubem Šofarem) rozjel druhou úspěšnou řadu, která se zabývala slovními hříčkami a anekdotami socialistické éry, tentokrát encyklopedickým způsobem. Jmenovala se Po práci legraci a v nakladatelství BizBooks (patří do koncernu Albatros Media) se v letech 2016, 2017 a 2018 dočkala tří pokračování. Letos ještě přibyl přídavek Po práci je pořád legrace, který se zaměřil na lidový humor z doby polistopadové.
Zároveň je v recenzi napsáno, že: Neboli jde o sbírku toho nejtvrdšího koitálního a fekálního humoru, kterým se baví opilci v nejzaplivanějších putykách, což je svatá pravda, já musím však nicméně poznamenat, že právě v tuhle chvíli mi celá ta věc připadá osvěžující a zvláštním způsobem normální, proteže se tady prostě nikdo s ničím nesere.
Jako by mě někdo polil čistou vodou)
Divný, ale teď to takhle mím.
