Zatímco my jsme vyrostli v tanku č. 102, byli jsme čtyři a s námi pes, na konci osmdesátých let vstoupila do Británie a zbytku normálního světa Tank Girl. Buchta, která žije s klokanem (a není to jenom domácí mazlíček, ale opravdovej mazel!) a vyvádějí věci ujeté a asi i dost (řekl bych) zhulené.
Jakpak by ne.
Jamie Hewlett (jasně, Gorillaz) a Alan Martin byli studenti (Worthing Art College), které doba, kterou žili, tak docela nebavila (viz úvod úvodu v přiloženém videu), a tak si prostě vynalezli svůj svět, který je dostatečně bizarní na to, aby se v něm dal žít život zábavný.
Tankerka vyrazila do světa aby se, sakra, něco dělo a že se tedy děje!
Zemí, kde se všechno děje je Austrálie a to proto, že Austrálie je placatá a nejsou tam žádné domy, takže se snadno kreslí. A taky proto, že Krokodýl Dundee a Šílený Max. A proto, že je to dostatečně daleko od Worthingu, aby nám to připadalo jako z jiné planety.
Je s podivem, že tahle věc česky (s výborným překladem Luboše Picka a Zdeňka Kárníka a pozor, také s perfektním letteringem Vladimíra Lederera) vychází až teď, tedy třicet let od svého vzniku. I tak ale patří velký dík nakladatelstvím Argo a Dokořán, že k tomu nakonec došlo.
Na příbězích, které jsou v knize obsaženy, vidíme i vývoj Hewlettovy kresby, a i když by za jeho první pokusy dal kdekdo duši, aby kreslil alespoň takhle, závěr knihy už je naprosto suverénní. Radost pohledět.
Pro nás, kteří jsem zhruba stejně staří, jako oba autoři, má tahle knížka (počítám) zvláštní kouzlo, které, nevím, jak bych nejlépe vysvětlil … možná tak, jako když někde ve skříni narazíte na sbírku starých žvýkačkových obalů usilovně sháněných v Tuzexu a potom pečlivě uschovaných, protože byly jiné, exotické a ještě k tomu ze západu!
Tak asi taková nádhera to je.
Téměř současně s Tankerkou jedna vychází v obou zmíněných nakladatelstvích i Tankerka (dvě) s podtitulem Dvě holky a jeden tank.
Tady, přiznám se, už tak docela nadšený nejsem a možná to vychází z toho, co jsem napsal o prvním, nahoře popisovaném, svazku.
Na druhou stranu si dokážu představit nové a neokoralé čtenáře, pro které bude i ta nová moderní holka stejně důležitá, jako pro mě ta původní.
I druhá Tankerka je dobře nakreslená a tentokrát dokonce barevně (kreslil Brett Parson, autorem příběhu je znovu Alan Martin) a zase se dějí věci dostatečně šílené, jak bychom asi očekávali, ale mě to prostě nějak drhne.
Krátce bych řekl, že zatímco první kniha je autentická, ta druhá je produkt.
Možná nevyhnutelně.
Na druhou stranu bude mít nové čtenáře, kteří nejsou sentimentální, ale mladí a neokoralí, mají rádi barvy a jejich příběhy jsou jiné…
Ať jich je co nejvíc.
