Když jsem psal o knížce Podivuhodná historie sexu, napsal jsem: Kdybyste se mě zeptali, proč jsem si na čtení vybral knihu Podivuhodná historie sexu, řekl bych, že mě na první pohled zaujala obálka. Ani ne proto, že ji zdobí rytina pána, který sahá slečně pod sukni, toho jsem si hned nevšiml, ale protože ta grafika (výrazně žlutá s ostře fialovým titulkem) mi podvědomě evokovala grafiku Monty Pythonů, respektive Terryho Gilliama. Takhle jednoduché to bylo. Teď, když Paseka vydala další dílo Kate Listerové, Děvky, šlapky & hampejznice, už jsem šel najistotu.
Osvědčená autorka a zajímavé téma. K tomu připočtěte perfektní grafické zpracování (překrásná, brilantně zpracovaná a plná stovek nádherných fotografií, The Times) a máte program na pár večerů.
Ostatně, podívat se můžete tady a dobrou představu o tom, do čeho jdete, si můžete udělat i z obsahu:
Téma je to, z podstaty, atraktivní, čtení však není zdaleka snadné a to hlavně proto, že Kate je v průzkumu a mapování terénu ve kterém se pohybuje opravdu důkladná.
Listerová nezačíná od Adama (a Evy), ale skoro.
Říká se, že sexuální práce je je nejstarší řemeslo na světě, ale není to pravdy. V kulturách, které neznaly peníze, nebyla žádná řemesla a máme pro ně jen málo dokladů o existenci prostituce — ačkoli tak či onak byl sex vždyky užitečnou komoditou.Obrat „nejstarší řemeslo na světě použil poprvé Rudyard Kypling v povídce On the City Wall (1898, Na městské hradbě). Příběh začíná nesmrtelnou větou: „Lalun se věnovala nejstaršímu řemeslu na světě.“
Zajímají jí nejen příběhy, ale i slova, kterými ty děje a jejich hrdiny (a tady hlavně hrdinky) popisujeme.
Legendy opřádající Fryné uchvacovaly básníky a výtvarníky po staletí, avšak o tom, kdo skutečně byla, víme jen málo. Víme že to byla hetéra, což je slovo, které se obvykle překládá jako kurtizána, ale v řečtině to znamená mužova společnice, ženská forma slova heaíros, mužův vojenský společník, či někdo, s kým jdete do bitvy. Podle Plútarcha, který psal v 1. století n. l., se doopravdy nejmenovala Fryné, nýbrž Mnésareé, anebo Plútarchos žertoval, neboť Mnésareté znamená pamatující na ctnost. Fryné znamená ropucha a byl to pseudonym, přezdívka či obojí, údajně odkazující k její žluté pleti. Což je možná další vtip, neboť Fryné byla údajně jedna z nejkrásnějších žen na světě.
Předešlý odstavec, poněkud zamotaný, ilustruje že samotná historie nabízí mnoho výkladů a zasluhuje opravdu soustředěné čtení.
Přemýšlím, na starý kolena, o tom, jestli historie by se neměla učit už od základky na podobných příbězích, neboť shledávám, že mě i nyní zajímají o poznání víc, než války a bitvy a vraždění vůbec, ačkoli sex samozřejmě s bojem o moc bezprostředně souvisí. Ale ten pohled z ložnic, ten pohled z ložnic!
Děvky, šlapky & hampejznice přeložila stejně jako Podivuhodnou historii sexu Petra Diestlerová a myslím, že i pro ni to bylo dobrodružství, neboť oba tyto texty putují i po velmi exotických stezkách k jejichž popisu je třeba zvolit poněkud speciální slovník.
Díky.
