Dlouho jsem si myslel, že jsem na volné noze, ale byl to omyl. Na volné noze jsem až teď a můžu si dělat úplně co chci, jenom není jistý, že za to dostanu zaplacíno.
Jasný je, že moje dlouholetá strategie: nebýt vidět teď není úplně ideální, takže jsem se musel oholit, učesat a zajet do hlavního města a pokusit se tak naznačit, že jsem ještě neumřel. Jestli to zafunguje, to neví ani paní Grofová.
Takže jsem (dokonce dvakrát !!!) hovořil do mikrofonu v podcastu.
Poprvé jsme si povídali s Pavlem Vondráčkem v redakci info.cz.
Podruhé jsme byli dva na Ondřeje Austa z mediar.cz. Tentokrát jsme hovořili o médiích s důrazem na ty venkovské, které jsou v prdeli ještě o trochu víc než ty centrální a kdo by o tom uměl mluvit líp než Robert Malecký.
Kdy to chlapci dají na své weby nevím, ale dám vám vědět.Mezi tím jsem pil pivo s mnoha lidmi a jestli si dobře vzpomínám, řeč byla i o výstavách. Jedna by měla být v létě na Nové Ořechovce, druhá na podzim v Dobré Šatlavě na Uhelném trhu.
Mimochodem, s tím chlastem to už není žádná sláva. Za prvé mi bývá druhý den hodně ouvej, což se dá pochopit, ale nebaví mě ani ten večer před tím do sebe lejt hektolitry chlastu, protože to nějak moc nefunguje; ta radost je už někde fuč.
První přednáška Humor kreslený a čmáraný má termín. Všechno se odehraje 3/4/2024 takže pilně rešeršuju a zazní tam jistě i slova Adolfa Hoffmeistera: „Čím míň tím líp!“ a „Čára je dost, ale mnoho čar je málo.“
To je velmi přesné a i když moje čára není zdaleka tak precizní, jako byla ta mistrova, stále doufám, že je možné uplatnit čáru poněkud roztřesenou.
Abych vysvětlil i poslední položku titulku, musím se smutkem konstatovat, že můj automobil se rozhodl připojit se do fronty těch, kteří se mi snaží naznačit, že život není žádná legrace a odebral se na aro do Cvikova a já čekám s nadějí na telefon, který mi oznámí, že pacient přežil.
Když se to prostě sere, tak se to sere a i proto jsem zápisky z Barcelony doplnil o kapitolku o tomhle chlápkovi.
