maluju obrazy za cigáro
anebo za tři
jedno je málo
až namaluju sto vobrazů
budu mít třista cigár
tolik nemá ani jaguár…https://t.co/fCNUnFAusE— marek douša (@marekdousa) March 17, 2024
Je to s tim mym malováním těžký, neiumim to a bílé plátno není jenom kus papíru někde v notesu, takže to mám většinou probolený a propitý, jak chodim okolo bílé plochy a dodávám si odvahu, abych tam udělal prvvní čáru, nebo první barevnej flek a abych to vůbec někdy dodělal, takže tady v koutě je opřenejch několik rozdělanejch věcí s velmi nejistou budoucností…
Pátek patnáctého března 2024 byla ale jiná situace, protože jsem slíbil jeden obraz, který se měl na konci dražit ve prospěch jednoho chlápka momentálně na dlažbě (mě; momentálně bez práce, ale na koni, jak bylo napsáno na plakátku) a ukázalo se, ostatně jako obyčejně, že termín je nejlepší inspirace…
Čistě teoreticky se málokdy jedná o skutečnou malbu, mám v oblibě spíš linku, někdy dost nejistou linku, ale použil jsem plátno i štětec, taky akrylové barvy, takže s trochou tolerance nakonec vznikla malba neboli obraz.
Jenomže tentokrát nešlo pouze o to namalovat a dovézt včas, ale také hovořit neboť hlavní hvězda večera — majstr Jiří Maryško — ulehl a Demago, na které se všichni těšili měli nahradit ryzí amatéři.
Měl jsem mluvit dlouho, ale mluvil jsem krátce. Co jsem říkal, nevím, proběhlo krátké zatmění mysli.
A potom se dražilo, což je pro autora podivná zkušenost, kdy stojíte v koutě a děláte, že tu vůbec nejste a ta věc o které se na podiu hovoří vidíte poprvé v životě.
Tedy chci poděkovat Danovi Dittrichovi, který licitoval i všem, kteří se zapojili a nakonec nedošlo na dražbu holandského typu.
Tím, kdo nakonec přihodil nejvíc byl člen činohry Národního divadla (kurvafix!!!), takže jsem málem omdlel, nejenom z toho, jak byl ochotný jít vysoko, ale i z tý Zlatý kapličky, protože si neumím představit, že tomu ještě někdy dá něco flek.
Díky, majstře!
A ať ti kobylka dělá radost.
