Potkal jsem v Praze kolegu ze Slovenska a po několika klasických, zdvořilostních frázích mi došlo, že mluví jinou řečí, tou řečí je slovenština, protože jinak bych mu tak dobře nerozuměl a docvaklo mi, co jsem si o Slovensku a od Slováku za posledních pár týdnů slyšel, tekže jsem se zeptal: Tvl, co budete dělat?
A on mi řekl, že koupil v Čechách pozemek.
Jenomže, jak jsme tak pili to kafe a mudrovali a já se chvíli cejtil bezpečně a jako frajer, protože v Čechách je to pohoda a máme jasno, alespoň v zahraniční politice tedy, a zůstáváme pevnou oporou demokratického západního světa, kterej — mezi náma — není zdaleka takovej, jak jsem si ho ještě nedávno maloval, ale furt lepší než asijské despocie a potom jsem si vzpomenul na ty předvolební průzkumy a sklaplo mi, protože kdoví co bude za rok a kde koupit pozemky (na který nemám) aby tam byl alespoň trochu klid a rozum a vůbec.
Takže jsem si k tomu nakreslil dva obrázky, propadl depresím a pustil si k tomu několik debat ze Slovenska, vzal si lexaurin, zapil ho rumem a šel spát.
