Je to deset let a pár dní, kdy ústecká věrchuška zaútočila na drzé divadýlko na střekovské straně řeky Labe, na Činoherní studio. Divoká doba, překvapivě mohutné demonstrace, ztráta budovy, stěhování do náhradního prostoru v Hraničáři a odchody ze souboru…
hej, tak co? to by šlo, ne? tohle je přeci Činoherák tak, jak ho máte rádi!
Po deseti letech ale můžeme říci, že Činoherák tuhle epizodu ustál, jeho místo na kulturní mapě zůstalo zachováno, nicméně momentálně se znovu nachází na místě, kde můžeme čekat další změny, jednak proto, že po skoro deseti letech odchází úspěšný ředitel Jiří Trnka (výběrové řízení na jeho nástupce právě běží) a za rok odejde také umělecký šéf, režisér David Šiktanc.
Nejenom diváci a fandové tohoto divadelního prostoru se tak rozhlížejí v zatím nejisté situaci a do toho už podruhé přišel na sever Čech režisér, který bezelstně, ale důrazně říká: hej, tak co? to by šlo, ne? tohle je přeci Činoherák tak, jak ho máte rádi!
Michal Hába.
Už loni v létě přinesl nehratelného Peer Genta. Sázka na verše je v téhle době rapové velice funkční. Nerapuje se tu zběsile, ale spíš v náznacích, přesto ten rytmus pohání představení celých sto šedesát minut. (Cože? Kolik?!) Navíc v Ústí Peera Gynta nehrají, spíš si hrají s ním. Nahlížejí situace, jež Henrik Ibsen napsal, z různých (aktuálních) perspektiv, ale aktualizacemi je neznásilňují a provázejí nás životem toho floutka s pochopením…
Soubor doplnil a hlavní roli si střihnul Kryštof Bartoš a byla to dobrá volba a oživení, jenom se Gynt hraje pohříchu zřídka, ale setkání Michala Háby s ústeckými kříslo jako dva křemínky a ta jiskřička má nyní plynulé pokračování, protože letos v březnu si premiéru odbyla Molierova Škola žen inscenovaná stejným režisérem a první dojem je výtečný.
I když Hába víceméně vychází z původního textu a aktualizace jsou vlastně velmi jemné, je pocit z inscenace je naprosto moderní a fresh. Když na druhou stranu napíšeme, že jednu z hlavních rolí tu hraje nafukovací hrad (!), může to někoho, kdo jenom prochází kolem vyděsit, že?
Kromě hradu je ovšem obsazení přesné a s castingem, který má nevelký ústecký soubor výtečně zacílené. Jan Plouhar znovu dostal roli (Arnulf), ve které může využít naprosto naplno svého komediantství, ale i schopnost prožít si s postavou její prohru, Bára Váchová tu ve své druhé ústecké roli (Anežka) oslní jako čistá dívenka, která je ale dostatečně emancipovaná na to, aby všem těm divným týpkům dala flek a brala celou hru.
Nevím jestli deset let po velkém ústeckém zemětřesení přichází nyní druhé a jestli to nejsou pouze malé záchvěvy, které nebudou mít za následek nic jiného, než malá bouřka ve sklenici vody, každopádně si myslím, že Michal Hába a Činoherák si sluší a že si navzájem náramně rozumějí.
