Jednou ze součástí letošního Anifilmu bude pásmo k 70. výročí drážďanského studia trikového filmu DEFA (Drážďanské studio trikového filmu DEFA bylo založeno v roce 1955 a kromě tradice německého a světového animovaného filmu stavělo také na loutkářství...atakdále)
Nevím, jestli znám nějaké východoněmecké filmy nebo seriály, ale vzpomněl jsem si na panáčka, kterého jsme tady na hranicích občas sledovali. Sandmännchen. Myslím, že jsme mu říkali Sandmánek.
Já na něj skoro zapomněl, Němci ne. Ale popořadě.
Sandmännchen, písečný mužíček, je figura, která je v literatuře známá po staletí, třeba v díle E. T. A. Hoffmanna nebo Ole Lukøje Hanse (nečetl jsem, pochopitelně), rozhodně po každém příběhu, který vypráví dětem na dobrou noc sype dětem do očí uspávací písek (poněkud bizarní představa) a přeje jim dobrou noc.
Na konci padesátých let minulého století se odehrál v rozděleném Německu souboj, které z nich (východní nebo západní) použije toho divného chlápka dřív, jako ideologickou zbraň a bude dříve indoktrinovat svou mládež a jakým způsobem.
Ten nápad se zrodil na západě, ale na východě reagovali rychle a když jejich špioni zjistili co se na ně chystá, oslovili scénografa a výtvarníka Gerharda Behrendta, který dostal stranický úkol a byl pověřen, aby během dvou týdnů (!!!) vytvořil vlastní variantu Sandmännchena a tak, ve spolupráci s Diethildem Drägerem skutečně vytvořil první díl později legendárního seriálu a ten první byl odvysílán 22. listopadu 1959, ale finále epizody — Sandmännchen po své šichtě usne na rohu ulice — vyvolalo pozdvižení. Sandmännchen má spát jako bezdomovec?
Rodiče protestovali, děti nabízeli skřítkovi své postele….
Tvůrci se poučili a Sandmännchena pro příště zajistili kvalitněji.
Loutka byla stejně velká jako ostatní dětské, tedy figurky, tedy 24. měl špičatou čepicí a typickou dlouhou bílou kozí bradkou. Na scénu přijížděl různými dopravními prostředky (o to se staral Harald Serowski) a bylo jich víc než tři sta!
Přijel na kole, traktorem, letěl raketou (na měsíc zkontrolovat sovětský Lunochod) a vůbec si to užíval.
Po roce 1989 byla budoucnost písečného mužíčka ohrožena, ale hlas lidu byl silnější a tak se 1. ledna vrátil na obrazovky televize MDR a děti uspává dál.
Nově má i kámoše a animace také přešla na modernější metody.
Jak mi napsala jedna kolegyně, která momentálně pobývá v Sasku: pořád ho dávají, někdy si nechám nafoukat spací prach do očí 
