František Kafka je fenomén, který je těžké překonat a který už skoro sto let fascinuje čtenáře a badatele a různé další intoše, kteří ho možná ani nepřečetli a je to o to pikantnější, že Kafka sám zmocnil svého přítele Broda, aby jeho dílo zničil a zapřísahal ho, že by nikdy nemělo být vydáno!
Vždycky, když si tato fakta zopáknu, přemýšlím o tom, jestli neexistoval někdo další, kdo měl se svým dílem stejné úmysly, ale jeho přítel ho poslechl a my tak dneska víme prd o tom, že existoval jiný génius, který by nám zamotal hlavu jinak než Franz a že třeba jeho dílo obsahovalo odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec. Ale nic….
Nicolas Mahler (kterého známe třeba jako ilustrátora textu Jaroslava Rudiše Noční chodci) vydal knihu Kafka v kostce, která teď česky vyšla v nakladatelství Argo a je asi to asi miliontý pokus, kouknout se na Kafku znovu a ještě trochu podojit jeho nechtěný odkaz, zároveň je to ale pokus vtipný a třeba pro středoškoláky, kteří se nechtějí brodit Kafkovými Procesy až na Zámek jistě vítaný; dokonce takový, že jich pár přimějí si mistra přečíst celého.
Kdo zná (jistě všichni) známou Kunderovu premisu, že dílo autora bychom měli posuzovat bez ohledu na jeho životní příběh tady poněkud narazí na Nicolasovo nepochopení, protože na to jde přesně opačně a všechno, co Kafka napsal poměřuje jeho životem a mně osobně to dává smysl a dobrý vhled o situace. Popisuje i historky, o kterých jsem neměl tušení, třeba plánování turistického průvodce Lacino (cestujeme zadarmo), kde, jak se ukazuje, předběhl o několik desetiletí dobu a kdyby tenhle nápad vytáhl v devadesátkách, mohl vydělat slušnej balík.
Jdeme tedy Kafkovým životem, který je dokumentován vzpomínkami nebo přímo jeho zápisky a dopisy a paralelně s touhle linkou sledujeme, jak se to projevilo v jeho díle. Tak nějak lehounce i když být Kafkou asi muselo být docela peklo. Ačkoli třeba počátek války reflektuje v tomto zápise:
U Mahlera je důležitý nejenom text, ale i jeho kresba. Máme na tu zvláštní kategorii: čmárání, ale když to má štýlek, funguje to a vlastně to nejde jinak. Mám to jeho čmárání prostě rád.
A, jak to tak chodí, nacházím v Kafkovi i něco, co tam autor implicitně nenapsal, protože prostě nemohl. Ale když vidím následující kresbu, nemyslím samozřejmě na Kafku, ale na kolegu Fefíka.
