Slovensko je v po volbách do parlamentu a následnou instalací podivuhodné vlády vedené Robertem Ficem v prdeli, což se potvrdilo i ve volbách prezidentských, to tak nějak vím, občas si poslechnu slovenský podcast a smiřuju se s tím, že Slovensko už nenajdu na globusu, na zeměKouli, ale jenom na placatých mapách, protože Slovensko je přeci placaté.
Ve světě zpráv které hrnou v první řadě maléry, války a hladomory je to, co se děje pod Tatrami jenom taková banilata…
Anebo není?
Na vyhlašování výsledků letošního Anifilmu jsem seděl vedle kolegyň z webu 3mag.eu a z druhé strany seděla taková holka a učila se nějaký text a aby řeč nestála, optal jsem se, jestli bude recitovat. No, nic moc chytrého.
Odpověděla slovensky. Recitace to nebude. Řeknu vám něco o tom, co se děje na Slovensku.
A spustila, že opravdu hromy bijů.
Vyhazovy, likvidace, marnost a zmar.
Slyšel jsem to už pár dnů před tím, na FuckUp večírku, kde její kolega vykládal o tom, že vyráběl rozesmátý plakát na podzimní (sedmnácté) Bienál animice a potom musel rozesmáté tváře předělat na tváře smutné.
Jde to rychle — koutky byly nahoru a teď jsou dolů.
V rámci FuckUpNight to tolik tolik nevyznělo, tam se chodí, abyste se dozvěděli o cizích malérech a nepodělali se z těch svých…
Ale potom vám to dojde. Ten průšvih je blízko. Třeba v Maďarsku. A teď i tam, kde bejvávalo Československo…
A za rok a kousek nám může jeden Slovák (díky, že jste ho importovali!) sebrat hračky a bude tu jen rozlitý mlíko. A zkysne.
Poslechněte si, co nám v Liberci Lucia Dubravay Trautenberg řekla. Je to mrazivé.
