Asi nejslavnější příběh zmařené lásky, který sepsal William Shakespeare v roce 1595 uvedla v pátek (4/10/2024) činohra libereckého divadla F. X. Šaldy a přesto, že v divadle strávíte víc jak tři hodiny, není to, když se dojdete včas vyčurat (kupodivu) k nevydržení, přesto se nad tímto uvedením vznáší celá řada otazníků.
Co je tu opravdu autentické je ambice uvést velkolepé představení, což se nepovedlo.
Nejdřív ale to, proč to k nevydržení není. Drobné výstupy Jakuba Kabeše, libereckého Mr. Beana potěší a pobaví. Martin Polách jako Kapulet, fotr kterého jako puberťák nechcete potkat byl nemilosrdně přesný a připomínal mi Bruce Golda z Hellerovy knihy Gold za všechny peníze (otrávený životem tak, že je otravný sám), rajda madam Kapuletová v podání Jany Stránské byla k sežrání a kněz Martina Stránského, který si celé drama mladých milenců prožil asi jako jediný skutečně autenticky hereckým výkonům vévodil.
A nesmím zapomenout ani na chůvu Jany Hejret Votkové. Chápající, uvěřitelná, lidská.
Romeo (Daniel Toman) ani Julie (Eva Goldmannová) tu byli jaksi navíc. Těžko říct, kde přeskočila (a jestli vůbec) jiskra, balkonová scéna postrádá cit, vášeň, opravdovost a jejich vztah nejvíc vypadal jako diskotékový úlet a reakce obou milenců na to, co se děje kolem nich je hystericky přepjatá a naprosto neuvěřitelná. Vzájemná chemie, nula. Bohužel.
Zbytek souboru (a že jich na jevišti uvidíte víc jak třicet!!!) se po scéně posunují jako poslušné, ale trochu pitomé vojsko, znovu: bohužel a nacvičit třeba souboje dalo asi dost práce, která přichází zase: bohužel, vniveč…
Těžko pochopitelné jsou i další aspekty představení. Mladí vypadají, jako by vypadli z nějaké cyberpunkové hry (proč?), těm dospělejším šije krejčí, který asi něco hulí, protože rukáv je jinde než obvykle, stejně jako šosy fraku (proč?).
Reprodukovaná hudba evokuje rozjetý klub, živá hudba na scéně je z úplně jiného filmu a i když si dokážu představit, že obě mohou fungovat ve stejném kusu, tady se tyhle dva světy nepotkaly.
Co je tu opravdu autentické je ambice uvést velkolepé představení, což se nepovedlo. Šéfrežisérka Kateřina Dušková rozehrává drobné příběhy, které úplně nesouvisí s hlavními hrdiny a ukousla si velký krajíc, který divákům uvízne v krku a je to škoda, protože třeba loňské uvedení Krásky z Leeane bylo skvělé….
Vlastně se dá, trochu cynicky, říci, že scéna, choreografie, světla etc. třeba dobře poslouží další (!) letošní (!) chystané (!) inscenaci, což je trochu nepochopitelně (!!) ve stejné sezóně uváděná variace na Romea a Julii (!!), tedy muzikálu West Side Story (!!!).
Snad bude příběh ze západní strany uvěřitelnější.
