Je normální, když vám klekne auto, to je jasný. Když vám v servisu dají náhradní, je to milé. Když klekne i to náhradní, vypadá znejistíte. Hlavně když pak sedíte u nádraží, čekáte na vlak, který má zpoždění a kolem prostě normálně auta jezdí, vy pijete kafe a říkáte si: kurva(fix), proč zrovna já?
Pak všechno opraví, všechno funguje, nic jste nepodcenili a za rok znova. Auto se rozhodne, že už nikam nepojede, dostanete náhradní, popojedete pár kilometrů, zastavíte v obchodě, jdete zpátky a najednou to náhradní, které zatím drží a jezdí, nejde otevřít. Klíček nefunguje (špatná baterie?) a nechce se ani otočit v zámku…
A vám už to nepříjde divné, protože jste si už zvykli, že se to stává.
Až mě překvapil ten klid, který se ve mně rozhostil, protože to je normální, že se něco posere.
Už žádný. Do prdele! A žádný: kurvafix!
Prostě jenom: nejede, to znám, půjdu dál pěšky…
Ale tentokrát jsem to opravil sám. Po hodině mi došlo, že mám možná v kapsách dva klíčky a správný je jen jeden…
